Nedopsaná

Tropy odezněly. To je ale blbá věta. Jako bych psal o konci nějaké symfonii. Hmm. Včera jsem se lízl a dneska nemohu předstírat práci, něco málo musím fakt oddělat. No nic. Tropická vedra mi vnukla myšlenku vyprat lůžkoviny, že budou skvěle schnouti. Nemyslím povlečení, přímo jsem do pračky naládoval velký polštář, následně malé polštářky, deku, má duše se nakonec do bubnu Boschky nevlezla…, jednak došel prací prášek a jak nějakej říkal, některé skvrny nejdou odstranit bez porušení podstaty materiálu.

Už delší dobu mívám nutkání popsat jednu věž, kterou jsem dlouho opomíjel, ač byla podstatnou součástí topologie města, ve kterém jsem strávil téměř pětinu svýho přízemního bytí. Ano, Věž nové ostravské radnice. Vlastně, zřejmě mi tuhle asociaci vnukl dr. Pichlík. Nemyslím tím zdokumentované houbové žně. Pokud si matně vzpomínám, mohu se ve své pomatenosti plést, kdysi psal něco o panu Filipovi. Já, když vidím Bazaly, absolvuju celou tu zvláštní cestu kopcem a trolejbusem do místní ZOO, tak se mi okamžitě vybaví, jak to celé popsal Ota Filip, nebo jeho alter ego, nevím. Víte, ono je to celé nějaké divné, až mysteriózní. Já od něj nic nečetl, stejně tak od pana Balabána, přesto, nějakej úryvek jsem přeci musel zaznamenat. Fakt, já naposledy do půlky přečetl nezáživnou biografii art-rockové grupy Yes, drahně před asi šesti léty. To, že si na pár minut položíte knihu na hlavu, ovšem vestoje, je doporučeno malými krůčky pohybovati se v kruhu, jejíž obsah do vás nějak vklouzne, vsákne, sublimuje do vědomí, či podvědomí. Tuhle blbinu prej vymyslel profesor Eco, říkal Bělohradský. Hm, asi mám štěstí. Věž ostravské radnice jsme zdolali společně s Mimózou. Jeli jsme výtahem a pár schůdků zu fuss. To ještě Bazaly nebyly zdemolované, pan Filip žil, a my nevěděli, co bylo dál…, což je taky blbost. Sice byla sobota, ani nezmiňuju pivo, smažák (za 6 korun), rumy v Baníku, jednou se mi i podařilo být tam neděli v 5:10, sraz u Baníku…