Gent

Za oponou tlustých střev mraků, za popíráním cecíků anorektického slunce asi fakt bude světlo Beránka božího. Větry Atlantiku! Soudobá neutrální vůně západu, doufám, že i nás Slovanů. Šero, tmavo nad stíny katedrál. Tupá mysl, nenápadný hlad, smrad hnátů vlastních, pfuj. Barokní oblaka nad krajinou Belgů, po 13 – ti hodinové cestě. Cizí duše AdiDaSek prý v pohodě a domělém smrádku! Poznávací zájezdy. Ač úchyl, obecně mě nic nenutí masturbovat psaním. Budu fetišistou a lékařem vlastní duše, když tohle dokonám? Jé…! …to je blbost. Krása blízko k tělu má?… Jinak pohodlno Všem?! Aha?!

Lýtečkem v lodičce i těch botečkách se tiskla mladinká černovlasá, snad Španělka, možná Italka, k neoholenému sympatickému samci. Láska!? Holce bylo zima na nožky, nabídl jsem páru mý moaré tričko natáhnouti na nožky své, řečí těla i anglicky…, smáli se. Po tlamě jsem nedostal. Chladno v Bruggách na konci května.

Šup do Gentu. Bratři Van Eyckové, a hold jim vzdaný majestátním sousoším. Prý jedna z kultovních maleb středověku v katedrále sv. Bavona. Gentský oltář! Fotografovat zakázáno! No, nějak jsem musel ikonu bléjsknout bez v flashe. Podobně jako Třebechovický oltář, i jinak porůznu. Relikviář sv. Maura ani náhodou, korunovační klenoty jsem ještě neviděl. Ono, pěkně zachycená krajinka, květinka, zvířátko i člověk bejvaj fotograficky vděčnějším objektem než podobné relikvie. Gent je samozřejmě moc krásné město.

Často mívám pocit, že už mě nic nepřekvapí, Kavka o tom napsal román, Pasoliniho uvlékali, 27. sedmiletí rockeři nepřežili šedesátky, Lennona zavraždil fanatik. Nebarvěte ptáčata, neprospějete oběma stranám, ale někdo to přeci vyslovit musí, a měl by! Prý i umělci se musí uživit, i kdyby na hůl na psa nebylo. Ani nebudu psát, co vás překvapí zaručeně…, navíc v památce Dne Svatého Václava.