Laudane II

Laudane, vzpomínáš si, jak jsme si kdysi príma zalovili v Královské oboře?

Ani ne, Pane.

Nepamatuješ…no?…před dvěma léty, někdy v půli srpna. Dumej, hádej, troubo hadači. No!?… Plným tryskem, pevně zapřen v třmenech oře, kopí u hlavy třímaje, paže připravená mrštit jím po zátylku tura divého, býka v plné síle…!? Jsi neviděl, jak zdivočelá stvůra zarputile řádí po oboře, prameny slin z pysků, v bulvách trochu bíle, zbytek krev, chvíli cvalem, zubr v trysku, bestie bojovala jako lev.

Hleděl jsem zalézt za první křák, strom, lípu, doubek, které byly poblíž. Vy pořád, ať nestrhávám rudý pláštík, neuhýbám rohům zvířete, ať peláším paloukem pěkně rovně, ani otáčet mi není třeba, jinak budu podroben důmyslným torturám.

To snad ne, že bych byl takový nelida? Máš blbýho pamatováka, Laudane! Nebo si odvažuješ překrucovat historii, to si troufáš, zmetku…libo bylo by nějaké mučeníčko, co slouho!? Doufej v mou mírumilovnost a shovívavost.

Ale Pane, když už inscenujete obraz lovce, vzpomeňte, oštěp i Vaše paže se zaklínily do větvoví jabloně, či jiného smrdutého stromu, přirozeně nešlo tušiti a viděti co nad obzorem, tedy ve výši Vašeho jasného zraku oka urozeného nelze v přilbici uzříti a padl jste k zemi jako v bohabojné bitvě podťatý, žádná hanba, jen náhoda zlá.

Pitomče.

Dobře, už mlčím.

Kde to jsme, Laudane? Plno lidiček zde. Ha, houfy courajících děv ustrojených jako hampejznice, i těch starších, snad bab prodejných, mužové krátce střižený vlas, ovšem i krátké nohavice, obludné hnáty vystavují, co za móda, však i nepraktično, když jim bude nutno houštím a klestím prodírati se kupředu, popřípadě prchati. Komplexní maškary. Proboha, kde to zase dlíme? Honosné krámky, neznámé býlí v květináčích podél chodníků, uhastrošený lid posedává u stolů, mírně se veselíce, jídla i pití zřetelně dosti. Nebudou úplně hloupí, jejich sklářské dílny dovedou vyrobiti obrovské tabule skla, cesty vzorně dlážděné, žádné zbytky poživatin, chodníky zvířecí i lidské mrvy prosty. Národ zřejmě čistotný, vůně poněkud umělé, ale nesmrdí. Koukni Laudane, velice zvláštní chrám. Komu je zasvěcen? Nevidím kříže, žádné vyobrazení Našeho Pána, místo Anno Dominini skví se rudé DB.

Pane, zkratka znamená Deutsche Bahn, popojděme dál, brzy zajisté seznáte, kde jsme se ocitli.

Laudane, tohle přeci musí být kostel sv. Vavřince a na kopci oproti skvrnám letního blankytu a bílých oblak vidím známý hrad.

Ano Pane, Vaše rodné město.

Neuvěřitelné, hledím tupěji, než tupě, milý slouho. Pohleď, Laudane, jaká nádherná kašna! Panně s robětem v náručí prýští voda z cecků, odvážné, avšak velmi důmyslné a působivé, dím já tobě. Nepamatuju, že bych tuhle studénku vídával zde.

Velmi krásná, Pane, jmenuje se Kašna ctností a byla dílem budoucím. Nemůžete pamatovat…

Povedený oxymóron, Laudane, ale poběžme, zři tohle dech beroucí sousoší…, postavičky jako živé, proč ten pes, nač ta smrtka, podobenství šílenství?

Ano, Pane, jsa široce vzdělán jistě Vám nemusím připomínat Platonóvu alegorii, stejného jména sochy, o škodlivosti demokracie, podobenství, které protkává kulturu západu odedávna.

Jo, myslíš tu alegorii, anebo tohle: Chceme radikální změnu politického systému, chceme přímou demokracii, referendum a odvolatelnost politiků.

Nějak takhle, Pane. Budu citovat Wiki…

Koho? Jakous Viktorii? Proč ne, ženám bývám nakloněn, ba je mám rád.

Smím…?

Podstata alegorie v Platónově podání spočívá v obrazu lodi bez kapitána, jejíhož velení se násilím chopili nepříčetní, lehkovážní pasažéři, kteří jsou vůči kurzu lodi neteční anebo jej neznají. Tento lítý dav je schopen zabít nebo omámit kohokoliv, kdo jim bude stát v cestě, a pravého kapitána znalého hvězd, větru a kormidlování, považuje za nepotřebného.

Pravda pravdoucí, věru, zpovýkaní poddaní, nejen ti, vždyť víš, jak mě štvou domácí šlechticové, brojí proti koruně, pletichaří, nic jim není vhod, mne považují za nesamostatného opilce. Naštěstí škorpí se sami mezi sebou, přesně jak jsi citoval. Jo, kdo to sochal?

Nějakej Jürgen Weber. Inspirací ale byla středověká satira Sebastiana Branta a ten zřejmě inspiroval Hieronyma Bosche k namalování stejnojmenného obrazu, podobně jako mnoho dalších k jiným uměleckým počinům, kopice je v Hamelnu. K tématu se ještě vrátíme, milosti. Jen na dovysvětlenou. Levá strana zobrazuje vypovězení Adama a Evy z ráje, oba dohnání k zoufalství rozchechtanou smrtkou, za nimiž sedí malej Kain, nůž v dětské ručce. Strom poznání zlomený a uschlý, již jen stožárem jest. Napravo, buran sv. Grobián třímající kyj ztělesňuje násilí a tupou ignoraci, opravář v pracovním oděvu svírající kladivo představuje současnou technicistní realitu a schlíplý posměváček, který dopil svůj kalich, je symbolem rezignace.

Výborně Laudane, hotová vědma jsi a neříkej, že dílko se nejmenuje Loď bláznů.

Ano, Pane, Das NarrenSchiff, chcete-li, Ship of Fools.

Laudane, bolí mě nohy, pokračovat budeme příště.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Dobrodružství robota Jiřiny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s