Temná slunečnice aneb čím vrtěti více?

– „Kudy jdeme, Jiřka?“
– „ Kudy, tudy. Pozor schod!“
– „Bacha na kramfleky, take špáry mezi těmi kachlama, kdo to kdy viděl? Tuž, já nevím, komunál škváry v rozpočtu beztak přehršel a chodník uprostřed města vyhlíží jak poznamenany průjezdem těžké kolové techniky. Brány světlých zítřků reálného socialisma! By měli ty chodníky převést na nějakého podnikatele, či OSVČ, když máme tu demokraciu a sukrome vlastnictví. Dám dole lodičky, bo se mi štekl zasekne do kanála. Dlážka ještě pěkně hajcuje.“
– „Budeš mít zaprasené šlapky, slepico.“
– Posluchej Jiřina, včera jsem byla u Soni. Před půl rokem vzala do pronájmu kumbál v kulturáku a otevřela pedikuru. Vedle už provozují živnosti kadeřnice, realitka, finanční fond, doktorka přes ekzémy, psycholožka, hlídací agentura. Hodinu mi štrajchovala paznehty, bo k dosažení působivé imprese je třeba na tmavomodrý email nalepit zlaté hvězdičky, no ni? Dlo tymu takum kupe času v její péči.“
– „Vlasta, nemel cypoviny, si představ, že chodník zprivatizuje zahraniční monopol, zavede mýtné a my budeme chodit kanalama!“
– „To jutro (zítra) budeme aji tak. Postůj moment. Počki, se opřu, tež sundám jehly, bo z kopce se mi zle idě, eště nohou zkrutim a kdo mě ponese do chalupy.“
– „Všecko idě jaksi z kopca. Dyť si minule popisovala, jak ten tvůj soukromník na vás parazituje.“
– „No ja, vychcaný zjeb!“
– „Nezveličuj, vždyť vy také drobátko šidíte.“
– „Já ne! Franta kupuje chlast v obchodě a bez účtenek prodává známým štamgastům. Přece nebude naivně připisovat chlopům pivní čárky. I ojebávat musiš umět. Kapke šarmu, kapišto? Však co myslíš, majitel s tebů sepíše pracovňu smluvu, odměnu za robotu neuvede, nad cárem papjura, nadpis „platový výměr“ se ti protočí panenky, když uvidíš minimální mzdu, nelíbi?…čau, pipi. Oki, krutibrk poví, číšnici, co chcete, tringelty na place jsou Vaše? Kucharky protestovaly, Blažena ta ni, bo sestavuje meníčka, tak ji dává kapku navíc. A ta jeho provozní. Semetryka neopisano (kráva). Prý s ním dupe. Ale Miluše s Oldřiškou se s chujem povadily. Tuž vydřiduch vymyslel, že babam z kuchyně dá 5% z denní tržby a nám 3. Na koncu zimy knajpa poloprázdná, od 15 do 18 ani živáčka. Sem tam zoufalec na Ferneta a večer nás nespasí. V březnu jsem za 230 hodin na place brala minimálku, cyp by tě střelil. V létě, ja, v pátek a po hokeju bývá fajně i přes ten záhul – přešlapování za výčepem lýtka unaví víc, než křepčení po lokále – ale přes týden, těch pár úředníku z komerčky, finančáku, starky, dědci přiožralí, ale též tací disciplinovani až zkroušení senioři, dobře pravíš, sešlí jak třetihory – asi už více přimknutí k bohu než k alkoholu, nebo důchody nevalorizovali či co, se k poledni přišourají, šolky (skládací kastrůly) a prázdnou síťovku v ruce, tak tihle kšeft nevytrhnů, na to vem jed, veveřice! Proč ti platí minimální mzdu, a zbytek máš bokem? Kvůli odvodům na sociálku a zdravotní, ni? Tvůj důchod je mu u dupy, co ho zajímáš, šaška! Stejně tě ve čtyřiceti vykopne. Kdo se bude koukat na neatraktivní hybridu za barem?! Miluška muviľa, že na takou robotu sere a raději bude doma navlékat korále pro Japonce. Vyučená dámská krejčová. Jak říkám, když funguje zahrádka, počátkem prosince začnu vilijovky, děcka dojedu z výšek, aby zahořekovaly jaká zde ďura na konci civilizacje, prázdniny, den žen, Josefa, šrajtofla iny chrastí a pivo nasávají aji batolata. Stejně se mi zdá, že ludě nějak miň chlaščů. Včera uzávěrka. Přelívám flašky do kalibračního válca a cyp by tě střelil, chyběly 3 deci Balantýnky a celá flaška Baileys, málem mě jeblo. Ty, Jiřina, běž kousek za mnou. Nenabíhá mi ne levé noze křečák?“
– „Není vidět, lampy svítí, přesto je tma jako v řiti.“
– „Nerob si kozy. Au, jsem šlápla na jakýsi pojebaný šutr, kurde.“
– „Nedělám a bez dud, bez dud…„

Šly panenky silnicí, půlnočním městem, občas trefily chodník, tou dobou, onen požehnaný čas končícího léta. Myslivci!

Před Slovanem pokuřovaly hloučky rozjívených, hlučných, opocených mládežníků, středně mladých-starých, podle toho kolik jste vypili a cítili se dětmi velvetové revoluce. Věty roztrhané na jednotlivá slůvka, slabiky, výkřiky nedávaly smysl, kromě zdánlivě vulgárních vokativů, pokleslých na indiferentní citoslovečné oslovení nebo výraz výplňkový, jež kromě prosby: připal mi pičo, také nic neznamenaly a splývaly v jednolitý exaltovaný řev lidských hrdel. Prosklený vchod, šatna, opět sklo, záblesky diskotékových světel, aroma dýmu suchých ledů, trávy a hic.

Bankovky víří spirálou. Vertikála absolutně dotklá hvězd. Za růžkem páry v objetí a tajemný Etrusk tancem přivolává déšť, protože ví… Obraz, image, simulace, dojem, špektákl je důležitější než skutečnost. Rovni v různosti. Jasná, černá noc. A motory dál roztáčejí těžká kola. Kráplo…

http://www.videodetective.com/music/money-dont-matter-tonight/228030

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Dobrodružství robota Jiřiny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s