Ahoj, AneB, bratře kapře!

Za něco málo více než dvacet dní (přesně 22) dojde chůzi loudavou, popálené letošním horkým létem, opilé září k branám října. Na okraj propasti podzimu. Příroda usne. Drobní a rychlí dožijí sezónu předurčenou biologickým bytím, rozmnožením se…a…zbylí vyvěsí telefon, pozháší hvězdy letní oblohy a oblečeni v prostý župan odeberou se vegetovat o nouzi a chladu v nory své, hloubené právě nyní, pod příkrovem městských trávníků, vrstvou půdy vyschlé na kámen, kůrou stromů, na loukách, v lesích. Vypasení, tlustí kapři, mnozí němá bezzubá ústa ošklivě poraněná rybářskými háčky, na rozdíl od svých méně šťastných bratří, jež padli v nerovném boji s vrcholovým predátorem stiženým podivnou rádoby sportovní vášní, pomalu zmizí z mělčin do hloubek rybníků. Chovní, prozatím krmení výživnými cereáliemi, mletými zbytky živočišné výroby netuší, že s příchodem prvních mrazíků rozhodí mužové ve vysokých gumácích s provlhlou plstěnou hučkou a sojčím pérem za kloboučkem své sítě. Všechno zloví a bratry dorostlé správné délky, nechají projít nedůstojným transportem a prodají k vánoční hostině svému krvelačnému druhu. Pstruzi v říčkách, potocích již také pomalu brousí kolem tišinek, shromážděni v ohybech proudu, pod vymletými břehy, blíž tichu dna. Zpět mezi prolákliny, větší balvany, kořání vyhlazené po jarních záplavách. Všichni nepřipraveni, okolnostmi nemilovaní, poznamenáni nepřízní osudu, pomrou. Nikdo si nevšimne a kdo najde a zaznamená, ten vás sežere! Hehe! Přirozená selekce je svinstvo a život nekonečná epizoda, jak podle Lexikonu pravil Darwin.

Letošní léto bylo nezvykle horké. Pravidelně sečené ostrůvky trávy žloutnou, tu a tam probleskne šedohnědá lysina podobná plešce hasiče z Hoří, má panenko. Vzduch nezvykle suchý a teplý přináší v pozdní večerní hodinu snad nebeský fén odkudsi ze Sahary. Ano, i do středně velkého českého města. Jižní zefýr. Pff…! Sedíme na stejné palubovce, z části proti dešti kryté dřevěným přístřeškem, pohodlná levná křesílka, kulaté stolky, oblé dřevěné hranoly mořené tmavohnědou, drobná rýha mezi každým, kam Vlasta odklepává konec cigaretky, dokud servírka nepřinese popelník a vůbec nechápe, že zbytky padají na lodičky a má lýtka.

Film nás teda neoslnil. Děj to nemělo, pěkný chlap ani jeden, kostýmy příšerné, milostný románek režisér v zaujetí realitou zapomněl dodat. Já nevím, obě trochu otrávené, naštěstí se mírně ochladilo, dopíjím malé pivo, druhý rum, Vlasta do sebe lije červené víno. Ona je navíc docela mrcha provokatérka. Ještě když jsme seděli na stejném místě, před promítáním, hned jak dopadla do křesílka, nevzrušeně sdělila, že je na ostro. Elegantně přehodit nožku přes nožku, ji ani nenapadne. Když naproti usedne všímavý dospělec mužského pohlaví, decentně rozhodí kolena mírně od sebe, bezelstný výraz ve tváři a dospělec neví, jestli je má nebo kouká na oholenou kundu.

Čtu v mysli: „Co čumíš vole, dyť je to normální!“

To já bych asi nedala.

Jedním z úkolů vesmírné mise je i odběr lidského samčího spermatu, bohužel však, prozatím jsem panna. Kontaktní objekty nescházejí, jsem mladá pohledná blondýna, mrskej mi setrvačník, tak co?! Tipujete správně úchylní chlapi, jo, čtverky. No, nedávno po zavíračce, v pajzlu kde maká Vlasta, nás pozvali na skleničku tři ohavní starci po padesátce a na chmelu, a jakmile zmerčili, že jsme už trochu cápnuté, začali loudit, ať jim ukážeme kozy. Jeden byl divnej, nechával si říkat Pier Paolo, normální zdejší, ale ksicht měl odřenej, jako by ho táhli oválem za motorkou.

„Nebudeš šahat, jinak nic nebude.“ Trvala na svém Vlasta.

Mně to bylo šumafuk, sekretářku Top managementu fabriky na židle a nábytek by v takovém hampejzuj očekával málokdo. Stejně už všichni odešli.

Stačí našpulit rtíky, vyloudit úsměv. „Stovku dáš, strejdo?

Maníci v silonových bundách chvíli diskutovali, pak schrastili zbytky drobných, které by stejně propili nebo prohnali automaty. Vlasta kupku mincí šoupla do šrajtofle, trochu jsme poodstoupily a šly na to. Baby, hlavně vy mladé, stačí zvednout tričko ke krku a vyvalit na okamžik cecky z podprdy. Určitě mám prsa o něco pravidelnější než Vlasta po jednom děcku, ale ta je má zase větší. Stačí vemena podebrat a pro zvýšení efektu zaplácat jedním a druhým, slizouni se můžou ukájet doma. Alkohol slizům během několika minut stoupl do palice o to více, no, možná hlavně jinam, tak jsme je bezpečně poslali za starejma, pokud nějaké mají, no prostě, Vlasta jen řekla:

„Kurva chlapi, fakt končíme a jdeme do prdele.“

Teď tady sedíme pod slunečníkem, deset hodin, naproti světla paneláků, vlahý letní večer. Obloha potemněla, za kopci blýsklo. Budoucnost?

„Ty Vlasto, to byl stejně blbej film. Já nevím, proč musím zrovna v kině čumět na stejně šeredné ksichty, jaké potkávám ráno v autobuse.“

„Co si budeme povídat, posluchej. Vlasta, když se napije, mluví divným místním nářečím, které velmi znesnadňuje mou verbální percepci. Lexikon jede na plné obrátky. Nicméně vokabulár a osnovy syntaxe neustále bohatnou.

„Posluchej Jiřka, trubko, nás fešných lidí je na světě málo!“

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Dobrodružství robota Jiřiny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s