Time after time.

Ručičky jdou pořád umanutě
čas ohmatávají dílek po dílu
minuta pochoduje po minutě
na budíku, na displeji mobilu

Jestli ráno moudřejší je večera
nebo večer moudřejší je rána?
Ano, vím, že tajemství některá
nezná ani génie Járy Cimrmana

Ne každý může být jazzmanem
a z šera potemnělým ramenem
přenese mě tam, kde je pološero

Pokoj stíny naplněný po okraje
na skle pohrává si obraz, hraje
ehm, Marečku, podejte mi pero…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Sonety a jiné básně. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s