Ráno, aneb psi a globalizace.

Ráno, aneb psi a globalizace.

Ó, zdá se býti ráno na Zeměkouli, v nejmenovaném městě, nejmenované republiky, v
mezigalaktických mapách též nazývané Bordel na kolečkách. Vidím slunce svit, slyším ptáků
hvizd. Kosové něžně šveholí za okny, jež zakrývá krajka záclon i jiní nelétavci se cudně
zardívají v ranním kuropění. A mně je blbě, fakt fest blbě. Pardon, přistoupila jsem k oknu,
abych do zatuchlé místnostní pustila trochu čerstvého vzduchu, můj zrak zkalený stíny na
pozadí, asi jako když máte v televizoru duchy, konečně správně detekoval, co jsem slyšela.
Nejednalo se o zvukové projevy kura domácího, ale štěkot psa domácího, Mattončina
příbuzného, smíšené s halasným kdákání nějakých bab – majetkem zmiňovaných pejsků. Aú,
moje hlava. Nechápu proč musí psi chodit po ránu venčit lidi, kteří pod balkónem hulákají
jako na lesy. A vůbec. Nemám lidi ráda, nemají pražádný smysl pro racionálno a smrdí.
Nechápu, proč je psi vůbec chovají a ještě jsou schopni nazývat je domácími mazlíčky, místo
aby jim dali trochu nažrat, zavřeli do boudy a netahali je ulicemi města. Hanba!

Mám hlad. Kde mám něco na sebe, nějaké prádlo, ať tady nepobíhám nahá. Aha, Kapitánův
dopis! No mrskej mi setrvačník, co to ten kapitán blábolí, co provádí s Mattonkou, milovanou
psí ženou mou. Ohyzda! Jací palubní inženýři, jaká kosmické nudle, těstoviny támhle,
těstoviny tuhle. Polreicha na Vás poslat, chásko! Ano ovšem, tradiční kapitánovo poflakování
a dlení ve výstředních kytarových oparech, jen aby se správně nabudil před teleportací do
plyšových kójí Stroboskopického červa. Herpesák ohavný! Och Mattonko, lásko má. Aú,
moje hlava…

V lednici máme vajíčka. Alespoň něco, při té bídě, strádání, šetření, utahování obojků. Jen si
lidé utáhněte obojky, bude se vám hůře dýchat, ale posílí krční svalstvo! Zkrácením obojku je
pak lidský červ lépe ovladatelný, povolnější, svolnější k vykonávání psích příkazů. Roboty
z Vás naděláme! Ani malá dietka vám neuškodí. A co nějaká globální válčička? He? Vždyť
globalizace humanoidní společnosti již probíhá ve jménu blahobytu, za cenu čerpání zdrojů
planety k samé hranici udržitelnosti. Mnohé městské aglomerace začínají být neúnosně
přelidněné, zahlcené automobily, roste počet hladovějících a populace zemských červů má do
roku 2050 stoupnout téměř až k devíti miliardám. Co na to páni psové? Proto zahoďte klíčky
od svých vozů, nepřejídejte se a neprďte ve jménu boje proti globálnímu oteplování. Každý
jeden, druhému vzorem! Pak budete jako jeden velký národ, žádná sjednocená Evropa, mocná
Amerika, kynoucí Čína jak Mattončiny nudle, ale sjednocené lidstvo pod nadvládou psů
domácích. Můžete si myslet, že jsem snílek, ale já nejsem sama, přidej se k nám a svět bude
náš!

Aha, jdu kuchtit. Tak. Otočením bílého knoflíku pustíme elektrický sporák. Co dále? Do
hrnce položíme hrudku másla, na rozpuštěné máslo položíme 3 vejce a mícháme. Snad by
bylo dobré vajíčky rozbít? I uchopíme vařečku a mírnými údery rozbijeme skořápky přímo
v kastrólu, abychom neznečistili pracovní desku a přilehlé kuchyňské okolí, posolíme a
mícháme do přijatelné hrudkovité konzistence. Jídlo se podle kuchařských knih jmenuje
smaženice. Časté požívání není zdravé, neb obsahuje množství cholesterolu, ale na druhou
stranu, je převelice bohaté na vápník obsažený ve skořápkách. Zajídáme chlebem, zapíjíme
čajem, a máte-li, je vhodný i Fernet, nebo jiná žíravina na bázi alkoholu k snadnějšímu
strávení a plynulému projímaní.

Áá, mateřská loď mě vybavila i autem, jak píše Kapitán. Klíčky jsou v třetím šuplíku, auto
stojí venku – růžová Kia Ceed. Juch! Posílá mi dokonce tři komunikátory pro spojení
s monitorovacími systému X87 a pozdrav ze Strobáka. No jistě, zase budou za barem kout
pikle s Rudým Billem, tím vydřiduchem co by Vám prodal i Váš koberec pod nohama. Známe
svoje lidi. Mattonka bude nabeton pařit jako z řetězů utržená a tančit do rána s potřeštěnou
partou z Yburanu. Všichni za jednoho, každý na plech, známe. Stejně se ten Kapitán někdy
chová jako škodolibý blbec. Nemyslíte? Měříte si svoji uhlíkovou stopu? Prdíte v kině?
Raději ne? Stydíte se sami před sebou? Zatracený život.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Dobrodružství robota Jiřiny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s