Prej…nech se vést…

Čekám tě poezie, čekám
Postřižin ještě sklenku ?
Zatracená slůvka
Slova
Tetovaná do daleka
Umně zatracená
Myslím jako uměti
Tolik pít se nemá
NEMÁ!
Kdo mě včera obsluhoval…?
…dobré by bylo věděti…

Studna propadlá
A zatlá v pěst
Dno tmavé, rozestlané
Rozený pane Kyliáne

Prej…nech se vést…

Zima od hradla
Tak se u nás pije!
A vlaky ostře sledované
Pane…
Znáte Kluby poezie?

„Tanganika Parzudaki, vítejte v hotelu Clarion, jaké milé tváře, vítejte.“
„V jak krásném místě máme tu čest ocitnout se.“ Šveholí Fáríh, v notně pomačkaném hábitu a mrká opuchlými víčky.
Podivný drožkař opřený o střechu vozu se usmívá, mne knír, mhouří oči, kšiltovku do čela. Mamá pevně rozkročená, stabilizovaná holí ve třech bodech, podobná pohaslým zdím a jednomu ožilému obličeji, pohybuje vrásčitými pysky, snad aby srovnala umělý chrup, protáhla mimické svalstvo, odlesky okolí v kulatých brýlích a zvlhlé oči, podává ženě ruku. Fáríh a Otto ji následují v mírném úklonu. Tisknu její dlaň poslední. Kdesi, uprostřed hrudi opět cítím bolest.

„Paní Tanganiko, rádi bychom s tajemníkem ještě něco probrali při cigaretě tady venku.“
„Milí, nejmilejší klidně si můžete zapálit uvnitř, u stolu, večeře bude za chvíli. Paní Anemone si určitě ráda zapálí s vámi.“
„Děkujeme, ještě probereme drobnosti, spočineme pohledem v hvězdokupách na obloze a proneseme modlitbu k Nejvyššímu.“
„Vy jistě budete Kara Delik? Jen co doprovodím hosty do salónu, hned se pro vás vrátím. Bloudili byste. Sklepní prostory jsou učiněný labyrint. Minotaurus žil na Krétě, ale znáte to: Ten kdo bloudí a netrefí, nikdy neodejde.“ Vyloudila vymazlený (které prase tenhle přívlastek vymyslelo!) úsměv, příliš tlustě namalované linky místo obočí sjely od kořene placatého nosu s širokými nozdrami níž a s mamá v podpaždí, následovány komorníkem, opatrně sestupovaly do podzemí.

Orientální šátek kolem krku, kromě hedvábných suků a lesklé příze imitujících perleť, ukrývá v cípech nepatrné diody, nerozeznatelné od celku, ani když drobně problesknou. Šátek a shemagh na hlavě fungují jako anténa, kromě lokačních špendlíků jsou jediným přímým spojením s ostatními souputníky odjinud. Bláznivý drožkař přistupuje s tabatěrkou, Faríh i já odebíráme jednu „upřímnou“ bez filtru, drožkař přejede špinku špičkou jazyka, Faríh škrtá koksákem. Plamen u oka. Bolest neustává. Potahujeme v kroužku z cigaret. Zelená dioda zablikne každou hodinu a jen rutinně oznamuje, že vše je v pořádku. Modrá-nouzová udává polohu, spojená s čipem v těle, najdou-li textilii, pak objeví i mne. Červená! Červená nemá svítit. Nemá…ale svítí?! Konec skrytý pod hábitem pálí, vetkané barevné nitě ožily. Něco nebude, jak má být. My vyspělí odjinud, nevzýváme dobro ani zlo, přesto cítím jisté příkoří a roztrpčení. Domorodec šouravou chůzí kráčí k vjezdu, za ním pes. Popoběhne, zastaví, nosem u země čichá, zvedné nožku, když se stařík ohlédne, běží bez váhání a oba mizí v bráně. Nezaznamenal jsem je během příjezdu. Od brány zavanul ostrý, ztuchlý chlad, jen krátce bodl, pak prudce zavoněl tabák.

Taxikář nahrbeně svírá prostředníkem a palcem konec ubaleného žvára. „Pánové-procedí do dýmu kolem hlavy-Pravda nesmí záviset na tom, komu bude sloužit!“
Faríh v záklonu se zasměje a také vypustí oblak kouře. „Samozřejmě, zvelič pravdu a máš hloupost.“
Usmívám se poněkud hořce. Taxikář ležérně zasalutuje. Nasedá, odjíždí. Máváme.
„Á, Pánové dokouřili? Račte za mnou.“

Kde je moje vlaštovka?
Byla velmi milá
Ochočená

Kde je?

Není v kredenci?
Možná spí za gaučem…
v lednici?

Eifellova žena
Věž rozkročená
Má zelené oslí uši
Velmi jí to dneska sluší
Šik, šik ostře šik
Prostocvik
a růžový chobůtek
Rovně i klenutě

Kde je moje vlaštovička?
Není pod kobercem?
Chytil jsem JÍ
mouchu v umývadle
Vladímíra Komárka
za oknem Seděl
šulín

Kde je?

Dumasův modrý knír
Zapůjčený mušketýr
Raněny robotou
Chobotou pojídáno
Chobotnicovité rizoto
Šik, šik ostře šik
Upravený každé ráno
Okamžik…

Kde je má vlaštovka?
Chytil jsem pro ni
myšlenku na vidličku
mrská se červíček
Koupil JÍ
Komárno celé
i s Déžim od
Slunce sedmého

Zprávy…?
Kdo dnes četl zprávy…
…v rádiu?
Ptám se, kdož?
Kvíčala-Vlaštovka
Pavel byl mrož.

Ve strojovně zbývá tolik práce
pojednou gejzír ledové tříště…
Výbuch a pak další detonace
ustlaly nám vodní pohřebiště

Postavy žen na betonovém molu
Marnost. Nikdy nebudeme spolu
Od kostelíku úderem zazní zvon

Z hlasů doléhá jen ozvěna vzlyků
Nepřivolá zbloudilé duše námořníků
Nás, posádku submaríny Scorpion

Zeď stojí kousek od přístavu
Vagóny přistavené na koleji
Už tuší shromážděni v davu
Jen ještě neví, kam je odvážejí

Rudý do krku vodku lije rovnou
Pachuť mydlin, nos utřel rukáv
Malý Oleg s Annou Ivanovnou
Komisař opasek s kvérem utáhl

Na druhém břehu přízrak viny
Měsíční srpek seká mezi slovy
Něvský prospekt zaplněný stíny
Klavír, do tmy hledí Šostakovič

Pod okny hlídka synů vlasti
Umlknul křik opilých námořníků
Pohla se kola dobytčáku za zdí
Z dálky tiše slyšet harmoniku

Ta větrná bába mě jednou utrmácí
Šeptají měsíci hvězdy do úplňku
Noc bude bolet v zubech vlků
Tabletka růžová-píseň uspávací

Ťuká do spinetu točivými slovy
Na konečné. Spusť, hraj jen hraj
Drobný pláč zalže. Cry Baby Cry
A dál zase doprovod spinetový

V rozřechtané mozartovské póze
Meluzína od prstů utrhla mi sešit
Smutný vítr, nezbývá jen se těšit
Hvězdy, hvězdy zasvitly na obloze

Mimo jiné…

Tvrdá hudba fakt mě bere
Dýmy vzlínaj nad jezerem
Že je Lejzy, zpívá Gillan…

Hloubka plytce purpurová
Basa buší-spodní píst
Štipku blbě zaveršovat
Všechno ruším a jdu jíst

Dobré chutnání
Děkujeme za přání

Nesněží, déšť padá, jen se lije
Rozvaření motýli-import z Itálie
Slunce dokonalou šedí skryté
Omáčka chutě, barvy neurčité
Polívka-zacuchaná kozí brada
V břuchu učiněná hitšaráda

A kytara znovu v let
Moje bříško, moje břicho
I’ve never felt so bad
Before
Never never before

Párplovská klasika
Činel tikne lehce zvoncem
Časné popolední
Já vím, se to neříká
Ale co vešlo jedním
také druhým vyjde koncem
Jářku, opět klasika.

Kolem pomalu propluje Arapaima
Prales oddechuje, dědek starý
Arové proletí v barevných lajnách
Jaguár zakousl se do Kapybary

Do Amazónu zajela Konda Anna
Toxi žabičky s kůží plnou jedu
Malpa v opičí myšlenky usebraná
Divoši baští kolegu od sousedů

Hraje prales symfonii bytelnou
Měsíc do tympánů vší silou bije
Vlhko srovnatelné s prádelnou
Zima za okny, kdepak Brazílie.

Ráno odemyká víčka klíči
Hlava-přeplněná poštovní schránka
Zase vstávat, začít cvičit
Kašlu na vás, králíci vod Jiránka!
Ani mě nehne
Proč já včera tolik kalil?
Ušatci jedni pomýlení
Úplně normální králík
hned po probuzení
si na chviličku ještě lehne

Jdu hodit bobek
Dneska na oba
Na Bobka i na Boba
Od…tak nějak lidsky
Básnivě i fekálnicky

Ovšem pak…
Polistuji v chytré knize
Co poradí moudrá knížka?
Tady v Horálii končí svět
Rádio hraje, ne však televize
Pomník zde má Franta Šiška
a nebydlí tu strejda Internet

Vstoupám vzhůru ke dnu
Chlupatý porcelánový slon
Zdědil jsem tuhle haciendu
A s ní Teslův gramofon!
Zlomené srdce našlo dlahu
Pohádka, můj ty anděl Páně
Nepustím desku na podlahu
Ale jednoduše přímo na něm

Otřu kotouč koží z myší
Nadšením lehce šílím
Už hraje, hraje, slyšíš?
Pleju Janu kratochvílí

Andělka na černém kolotoči
Sněží, za okny se kupí závěje
Smaragdové lejzry v očích
Copánky má, každý jiný
A v každém vůně reggae je
Tančí v stínu kapradiny
Kdybych uměl to co on
Saxofon do serpentiny
Tančí chajda, já i gramofon

Pásta
Z Lídlu nebo Makra
To už dneska nezjistím
Se špagetami ji tuze rád
Proč myju svoje čelisti?
No tohle? Říkám sakra!
Jedl bych, mám hlad
Basta!

Jdeme na to, hrnec, ať voda vaří!
Pásto, my skvělí špagetáři…

Poněkud smysluplná mi přišla tahle chvíle
Nudličky ve vodě vaří
Krásno krásné, roztomilé
Po čem toužit, co chtít více
Štěstím zářím.
Špagetáři?!
Koukám, koukám do lednice
Náladička je rázem na nule
Nalej vodku nebo aspoň vodu
Včera jsem pástu spláchl do záchodu
Lednička se divně natřása
Párok a trenčianské fazule
Ťot vše, plus seschlá klobása

Ta chvíle přišla mi poněkud smysluplná
Zubní pastu opeču  na mikrovlnách
Odkloním mysl, mezi úvahami
Promíchám Colgejt špagetami

Tak tohle nedám, to je jisté
Aspoň budu míti zuby čisté

Připraven na měsíc dlouze výt
Brk, brk, škyt, škyt.